Tento úvodní článek velmi stručně představí kroniky, poukáže na účel, obsah a užitečnost těchto knih a zaměří se v další části především na obecní kroniky. Podrobnosti k jednotlivým záležitostem týkajícím se kronik budou rozvedeny a upřesněny v dalších článcích, které postupně budou vycházet.

V českém slově kronika je stále viditelný jeho význam. Ze staré řečtiny se tak přes latinu dostalo do našeho slovanského jazyka stejně jako do jazyků jiných slovo chronos, tedy čas.

Stručně řečeno kronika má za úkol nést v sobě dějiny světa, státu, místa, instituce či spolku od nejstarší doby po nejnovější, chronologicky. Tyto informace tak mají na papíře odolat času a sloužit budoucím generacím jako památka, poučení nebo i praktický pomocník při hledání jiných informací.

Zpravidla se toho dosahuje zápisem současných či nedávno proběhlých událostí aktuálního roku, ale starší dějiny z doby před založením kroniky je potřeba samozřejmě sestavit z jiných zdrojů informací, pramenů a literatury, a sepsat zpětně v kratší době.

Přestože etymologický původ slova kronika se skrývá hluboko v minulosti, knihy splňující charakteristiku kroniky se začaly objevovat až ve středověku. Ve většině Evropy to bylo nejdříve v latině, následně pak v národních jazycích. Podobně tomu bylo i u nás. Všichni ze školy známe Kosmovu kroniku, nejstarší českou kroniku psanou v latině, Dalimilovu česky psanou veršovanou kroniku a další. Především bez Kosmy bychom o nejstarších dějinách českého státu měli jen velmi mlhavé představy. Právě u těchto starých kronikářů jde pak nejlépe vidět jejich přínos budoucnosti.

Z nastávajících staletí a především od devatenáctého století dále máme více a více písemných památek pojednávajících o událostech veřejného života. V archivech badatel nalezne mnoho účetních knih, nespočet plakátů, podrobných a užitečných map a plánů, náčrtů, maleb, fotek a mnoho dalšího materiálu, který může být považovaný za důležitý, ale kroniky ho velmi často neobsahují. Proč se tedy kroniky sepisují a co v nich má či nemá být zapsáno?

Jedinečný význam kroniky stále přetrvává. Tato kniha má pravdivě a celistvě chronologicky zaznamenat, co se v daném místě či instituci odehrálo a co nemusí (přestože může) být zaznamenáno i jinde. Ale prací kronikáře je také vybrat pouze to důležité, jinými slovy: zestručnit. Roční záznam v kronice by jinak nabyl obřích rozměrů. Kroniky by tak

v zájmu přehlednosti a systematičnosti měly tvořit jakousi páteř historie obce, případné vedlejší a méně důležité informace nebo detaily je v případě potřeby nutno hledat jinde. Tyto hranice a přiřazení důležitosti k informacím jsou již věcí kronikáře, pravdou ale je, že pro zaznamenání mnoha druhů událostí je určena právě obecní kronika.

Obecní kroniku pak má ze zákona mít každá obec, ta pověřuje některého z občanů obce, aby ji vedl, což ve skutečnosti znamená, že takto pověřená osoba se musí, aby plnila práci dobře, účastnit co nejvíce společenských událostí, zajímat se o život v obci a za pomoci dalších občanů či spolků získávat podklady, které sepíše a následně podá obci k odsouhlasení. Takto zní velmi stručně práce kronikáře.

Formát kronik se paradoxně od počátků příliš nezněmil, snad jen pergamen byl nahrazen papírem. I v době informačních technologií se však jedná ve velké většině případů o ručně psané knihy od svých starších kolegyň rozlišitelné pouze novějším jazykem a písmem. Pomalu ale jistě také přibývá kronik tištěných, stále se však jedná o menšinu.

Text bývá doplněný pro lepší porozumění o obrazový materiál, především fotografie, ale také pohlednice či v některých případech i audio záznamy a takový kronikář může poskytnout opravdu plastický obrázek o době. Pro nepísemné záznamy je však vhodnější vytvořit doplňující knihu.

Problémem kronikářů je především to, že jejich práce bývá často nedoceněná současníky a její cena se ukazuje až po letech. Daleko větším problémem se ale stává občas fakt, že svou práci nedoceňuje ani samotný autor-kronikář, který k ní proto přistupuje ledabyle. Tato malá motivace má poté za následek zklamání čtenáře, který po letech či desetiletích otevře kroniku a nenajde důležité a vzácné informace, které hledal a které se kronikář, pro kterého tyto zprávy byly zřejmé, samozřejmé či nezajímavé, nenamáhal zaznamenat. Přitom časový rozdíl při práci kronikáře s kronikou můžou být jen minuty.

Kdo má z takové knihy užitek? Kroniky především vždy sloužily jako pilíře práce profesionálních badatelů, historiků. Ti dokážou práci kronikáře vždy náležitě ocenit, vnitřně ho pochválit za náležitou pečlivost případně objektivitu. A tedy to z nich činí často i velmi nadané kronikáře, jelikož se dokáží velmi dobře vcítit do člověka hledajícího informace z minulosti.

Dobrý Kronikář kroniku nejen píše, ale i potřebuje. Správné je, pokud je autor velmi dobře obeznámen s historií obce a přečetl vše, co napsali kronikáři před ním. Jen tak může často poukázat na to, že se obci historie opakuje, že například podobné záplavy jako z tohoto roku tu už před devadesáti lety byly, nebo zapsat zajímavé souvislosti současnosti s historií místa. Vytváří tak daleko komplexnější dílo, než člověk, který má o historii obce jen základní informace a soustředí se především na současnost. Kronikář by měl tedy dobře znát předchozí záznamy své kroniky, případně starší díly.

Úplně nejlepší pak je, když kronikář nezná jen svoji kroniku, ale i kroniky nejbližších obcí, které dokreslují historický kontext jeho obce a kvalitu práce kronikáře posunou opět o další stupeň výše.

Nejen lidé, jejichž je historie oborem, najdou v kronikách informace, které by je mohly zajímat. S potřebou otevřít kroniku se vlastně může setkat každý z nás. Stačí, když hledáme informace o minulosti a kronika místa, o které se zajímáme, nám může tyto informace dát.

Objevuje se v ní také mnoho informací, které současník považuje za „obyčejné“ a „normální“, ale člověku, který není místní nebo nahlíží do kroniky po letech pomohou vytvořit plastičtější obrázek o obci té doby.

Záležitosti politické jako například volby, dále průmyslový, zemědělský a demografický vývoj, klimatické podmínky, to je naprostý základ každé obecní kroniky. Velmi důležité jsou i informace o školách, v omezené míře i o konkrétních lidech (zde ale často díky ochraně zákonem chybí osobní údaje jiné než jméno a příjmení), záležitosti pozemní komunikace, to vše kroniky většinou obsahují, obsahovat mají a bývá k užitku pro mnoho čtenářů. Důležité události, jako návštěva významné osobnosti, nový čestný občan, vybudování knihovny, by rovněž neměly chybět. Také informace zcela opačné, tragédie, živelné katastrofy, hromadná úmrtí či epidemie bývají výraznými informacemi, které kronikáři považují za hodné zaznamenání. Má či měla-li obec dobrého kronikáře, vložil do své knihy vše důležité a v pravdivé, výstižné a přehledné formě je tato informace navždy uchována a přístupná badatelům.

Je zcela jedno, zda se jedná o kroniky spolků, obcí, školní či farní. Kroniky tvoří nenahraditelný zdroj informací o minulosti. Proto, aby tuto funkci plnily dobře, je však nutné je za důležité považovat už při jejich sepisování v současnosti a při jejich psaní se na text dívat očima čtenáře, to znamená mít na zřeteli jako hlavní motivaci srozumitelnost, objektivitu a úplnost, kterou později čtenář vždy ocení.